Náš zákazník, náš pán!

Staré dobré heslo. Platí však bez výjimky? Kde je hranice bezvadné služby a servilnosti založené na nedostatku sebevědomí?

Jasně, že máte pro zákazníka udělat to nejlepší, prodat to nejlepší z vás. Zjistěte však, co to je. Specializujte se a vypilujte si vlastní styl, vlastní parketu. V každé profesi je celá plejáda specializací, kterými se jednotliví příslušníci odlišují. I zákazníci mají různé potřeby. Najděte si v čem jste dobří. Pak máte jeden mantinel hotový. Nenechte se zákazníkem nutit do činnosti, ve které nejste dobří.

Zákazník by taky neměl ovládat váš rozvrh dne. Nejste jeho otrok, abyste s ním komunikovali v noci, o víkendu a o dovolené. V devadesátých letech patřilo k dobrému tónu podnikatele pracovat do blba, v USA je to prý pořád v módě.

Podle mých zkušeností klient požadující okamžité služby v nejnemožnější hodiny vymýšlí kraviny, je chaotik a nejhůře platí.

Tyto klienty jsem ze svého portfolia odstřihl. Naštěstí, jak jsem již psal, nejhůře platí. Proto se jich lze zbavit docela jednoduše. Neplatíte, nebudu pro vás pracovat. Tento „objev“ znamenal mnoho hodin přemlouvání se, vztekání se, přesvědčování kolegů a přemáhání strachu, že nebudu mít co dělat. Mám co dělat a mám za práci peníze. A víte co jsem ještě získal? Pořádnou dávku sebevědomí. Prošel jsem konfliktem, který mě nezabil – jednoho dne jsem s vynuceným klidem pár klientům řekl „Sbohem!“.

Zcela jasně jsem před nedávnem slyšel formulaci u podnikatele myslím hodně protřelého – Zdeňka Pohlreicha v jednom dílu Ano, šéfe! „My se nemůžeme cpát hostovi do prdele, my mu musíme nabídnout to, co umíme nejlépe“, řekl s energií jemu vlastní.

Vybírejte si klienty, se kterými budete dělat. Ne všichni si zaslouží vaši práci, ne všichni ji potřebují. Najděte ty správné, hýčkejte si je, udržujte dobré vztahy a mějte si nimi třeba techtle. Ale mechtle, mechtle néé!