Blbý klient s debilní zakázkou?

Včera mi kamarád automechanik skoro brečel na ramenou. Stěžoval si, že po něm jakýsi zákazník chce naprosto nesmyslnou věc. Má opravit auto se  zničeným motorem a v zlém technickém stavu tak, aby prošlo technickou kontrolou a dojelo na druhou stranu republiky.

Tam jej chce zákazník prodat na náhradní díly. To znamená, že mechanikova práce je v podstatě zbytečná, zákazník investuje peníze do opravy a auto stejně dle dalších plánů již jezdit nebude. Zákazník jej přitom nechtěl prodat na díly rovnou na místě, nechce jej nechat odvézt na podvalu, nechce jej nechat ekologicky zlikvidovat. Vybral si tu nejdražší a nejméně rozumnou variantu, jak by se mělo naložit s rozbitým autem.

„Jak může někdo takto přemýšlet, jak může být někdo tak blbý?“, ptal se můj kamarád řečnicky. Mě zase udivilo, proč se tak diví. Každý máme svou představu světa a toho, co je nejlepší. I tento zákazník v jeho představách nebo z nám neznámých důvodů chtěl podle něj to nejlepší řešení svého problému. Jde jen o to, nebránit se penězům, které podle nás máme dostat za službu bez valného smyslu podle našich představ. Občas prostě dostaneme zakázku, která nám není po chuti, ba co víc, některé se nám dělat vyloženě nechce.

Vždy však máme možnost volby. Jako podnikatelé jsme nezávislí a můžeme si vybrat, koho obsloužíme a koho odmítneme.  Zákazník z tohoto příběhu se v servisu objevil poprvé a automechanik k němu neměl žádné společenské vazby, přátelské povinnosti či jiné důvody, které by jej nutily zakázku přijmout.

Druhá možnost je „přetavit“ nevýhodu v alespoň nějaké pozitivum – finanční. V případě nepříjemných zakázek si řekněte o dvoj, troj, čtyř násobek obvyklé ceny. Řekněte si úplný nesmysl. To můžete! Jsme v tržím hospodářství a ceny (až na zákonné výjimky) nejsou stanoveny pevně, ale vždy dohodou. Pokud zákazník na cenu přistoupí, můžete si ve chvílích největšího hněvu během práce vzpomenout, jak královsky budete zaplaceni. A tento pocit … je k nezaplacení.