Tvrdě pracovat?

Znamená dřina do úmoru, odpírání si a neustálý zápřah jedinou cestu člověka k úspěchu? Může ho dosáhnout jen když bude plnit úkoly a nehledět na nic jiného?

Poslouchal jsem audioknihu Donalda Trumpa. Byla zajímavá, plná inspirace. V něčem jsem ale nesouhlasil. Pro úspěch člověk má prý dřít do úmoru. Musí tvrdě pracovat.

Pak si mi dostala do rukou knížka pro rodiče, jak mají vychovávat své děti. Jedna z kapitol radila, že musíme děti naučit nejdříve pracovat a až po splnění úkolů se mohou jít bavit.

Proč se pořád odděluje práce od zábavy? Proč si máme myslet, že práce je něco, co musíme, abychom se bavit mohli? Proč si mám automaticky o práci myslet, že je nepříjemná, že je to ta horší část dne? Proč je i nejhorší den na dovolené lepší, než nejlepší den v práci? Proč by i práce nemohla být zábavná? Proč by mě nemohla bavit?

Jestli mně práce nebaví, nepodávám dobré výkony. I pokud se něco v práci podaří jeden den, úspěch se nezopakuje. Tak si holt musím najít práci jinou nebo dělat tu stávající jinak. Jsme díky bohu svobodní, abychom si mohli dělat co chceme. Akorát, že nevíme, co to je.

A co je vlastně práce? Jen když buším do počítače nebo jednám s klienty?

Když jdu na procházku u řeky, to není práce? Ani když nad ní přemýšlím?

Hledal jsem odpověď. Sám v sobě jsem hledal. Tázal jsem se svého vědomí i podvědomí. Odpověď jsem dostal. Přiznal jsem si pro začátek, že některé mé vlastnosti nejsou na škodu. Přiznal jsem si, že je naopak dobré je využít, i když je u jiných lidí využívat nevidím. Nebo právě proto!

Dovolil jsem si dělat věci, které mě baví. Právě tyto obsahují silné stránky mé osoby. Dělají mi radost, cítím se v nich šťastný a jsem v nich dobrý (tvrdí jiní). Přiznal jsem si je, i když se to někomu třeba nelíbí nebo je to pro jiné lidi nezvyklé. Využívám je ke své práci. Práce mě díky tomu baví. Nyní mohu tvrdě pracovat. Nebo ne!

Já se budu TVRDĚ BAVIT!