Syndrom běhajícího číšníka

Znáte to: číšník spěchem rudý ve tváři stěží obsluhuje poloprázdný lokál. Utrhuje se na kolegy, ať jej neotravují. Proč o tom píšu? Co to má společné s podnikáním?

Já z takové hospody raději odcházím. Vím, že bych se najedl nejdříve za hodinu, neumřel-li bych do té doby žízní.

Ovšem podobných pomyslných lokálů je spouta. Jsou to všechny firmy, všichni podnikatelé a všechny akce, kde manažeři nebo šéfové nic nestíhají. Ve spěchu a pracovním vytížení odmítají jakýkoliv podnět zvenčí, dotaz, či radu, se slovy „teď nemám čas“ ceděnými mezi zuby a krvavým pohledem na dotyčného odvážlivce, aby jej své požadavky raději propříště zapudil, nechce – li přijít od život.

Nikdo pro ně nemá pochopení, nikdo nezvládá takové pracovní zatížení jako oni a nikdo si nedovede ani představit důležitost jimi řešených situací. Všechno si musí udělat sami, ostatní jsou neschopní. A ještě k tomu si klienti pořád něco vymýšlejí.

Prdlajs! Takto pobíhající a přezaměstnaný šéf je, tak jako onen pobíhající číšník, pouze znakem jeho neschopnosti zorganizovat si čas a činnost. Dále je to neschopnost důvěřovat kolegům a delegovat na ně některé úkoly (případně si vybrat takové, kteří by to zvládli), nezabývat se vším do nejmenších detailů a bažit po nedosažitelné dokonalosti.

Ta se koneckonců vzdaluje každým úkonem vykonaným v rychlosti, bez rozmyšlení, pod tlakem ze samého sebe a vlastní důležitosti. Přísloví „Práce kvapná málo platná“ nebo „Veškeré kvaltování toliko pro hovado dobré jest“ platí pořád a nezřídka je úkoly vykonané ve spěchu a pod tlakem opravit, či provést znova. Obzvlášť zábavnou aktivitou je také nucení ostatních kolegů splnit šibeniční termíny, aby pak výsledek jejich práce u „pana důležitého“ ležel třeba měsíc a čekal na zpracování. On je přece busy.

Přiznám se, i já kdysi býval takovým číšníkem. Ve výsledku jsem musel hasit mnoho požárů sám po sobě, rušit dvě ze tří jednání domluvených na jeden termín a zažívat podobné lahůdky, přidělávající mi další práci.

Pokud se vám tohle děje, zastavte se. Určitě děláte nějakou činnost zbytečně.

Přemýšlejte, jestli opravdu všechny zakázky stojí za realizaci. Přemýšlejte, jestli všichni co se na vás obrátí musí být klienti.  Neměli byste zvýšit ceny? Rozšířit podnik? Nebo snad oboje?

Všimněte si, jak dobří číšníci elegantním houpavým krokem obslouží přeplněnou restauraci a ještě se u toho usmívají.