Předmět smlouvy? Ano, správně

Pokud si nenapíšete ve smlouvě správně předmět smlouvy, můžete způsobit její neplatnost. To znamená, že bude k ničemu. Velice jednoduše a zbytečně. Jak se tomuto strašáku vyhneme? Naštěstí také jednoduše.

Předmětem smlouvy rozumíme text obvykle psaný v druhém článku, nebo jinde na začátku smlouvy. Je v něm popsáno, o čem smlouva vlastně je. Co kdo bude dělat, prodávat, darovat, anebo čeho se zdrží. Proti tomu zase druhá strana obvykle něco zaplatí.

Tento text je však potřeba napsat dostatečně určitě a podrobně tak, aby bylo jasné, co strana (obvykle) dodávající, má ve skutečnosti dodat. Pokud jde o automobil nebo nemovitost, je specifikace docela jednoduchá. Vypíše se VIN kód, registrační značka a třeba barva  případě prém, v druhém zase číslo pozemku, katastrální území atd., tak jak tyto informace lze přečíst v katastru nemovitostí.

V podnikání však také dodáváme weby, analýzy, stavby, zastupujeme a poskytujeme konzultace, fotíme kalendáře a módní přehlídky, spravujeme sítě, konstruujeme stroje a já nevím co všechno. Je proto nanejvýš nutné sespat do smlouvy podrobnou specifikaci takového plnění.

Takový web například může zasahovat od nákupu domény, tvorbu loga a celkové grafiky webu, webhosting, přes návrh funkcionalit, technickou podporu, redakční systém, až po zpracování objednávek a zaškolení klienta. Stavba zase někdy začíná odstraněním nepořádku na staveništi, teréními pracemi, hrubou stavbou, a končí až položením trávníku a zasazením poslední tůje. Ale také může jít o jen některé části takového plnění.

Co všechno má podnikatel pro klienta udělat je právě a jen na něm. V návaznosti na rozsah služeb, které od něj klient koupí, se odvýjí následně cena služeb a také čas splnění smlouvy. Není nic horšího pro vztah s klientem, když se tento domnívá, že bude za tak malé peníze do Vánoc bydlet v novém domě a ejlhe, on není napojen na kanalizaci. „To jsme si ale nesjednali, to jsou vícepráce, které budou něco stát“, říká obvykle v takové situaci stavitel a z právního hlediska má pravdu. Z hlediska podnikatelského přichází o klienta a možná o několik dalších, kterým mohl být doporučen.

Někdy se setkávám s tím, že předmět smlouvy je určen způsobem „však všichni víme, o co jde“. Lenost napsat několik slov navíc vede často k začátku konce. Ten úplně hořký je u soudu, když soud prohlásí smlouvu za neplatnou, protože nebylo jasné, kdo co měl plnit. Co pak s penězi, které druhá strana do té doby zaplatila? Co se zárukami? A smluvní pokuty? Pár slov spustí lavinu právních papírů, ze kterých jde hlava kolem. Třeba „analýza FB profilu“, „fotky z akce“, „dámské šaty“, „narozeninový dort“, „měření domu“, „oprava a úprava auta“, „online reklama“ jsou takovými typickými příklady. Vyhněte se jim.

Má rada je proto jasná. Sedněte si s klientem a sepište do smlouvy, co budete pro něj dělat. Co mu dodáte. Tento elaborát můžete buď vepsat přímo do smlouvy, anebo jej k ní připněte jako přílohu. Jestli jste si popis plnění popsali v mailu, vytiskněte jej a také připněte ke smlouvě. Trvá to asi tři minuty navíc. Více tipů, jak pracovat se smlouvami, aby vám nehrozilo žádné nebezpečí jsem zpracoval do video podoby. Pod tlačítkem získáte více informací.