Napište mi nenapadnutelnou smlouvu

A nechtěli byste nenabouratelné auto? Nepotopitelnou loď nebo neprůstřelné brnění?

Na tyhle pokyny mi po těch letech nezbývá než odpovědět: „Napadnout vás může kdokoliv kdykoliv na ulici. Záleží jen na vás, jak jste si sebejistí, že napadení ustojíte. Na ulici, v autě nebo ve smlouvě.

Asi před rokem mně napadl klient. Nikoliv fyzicky. Tak nějak si rozmyslel, že už se nás nepotřebuje. Škoda, že tomu předcházely asi tři neuhrazené faktury celkem asi za sto padesát tisíc, aniž by si kdy stěžoval na naši práci. Nezbylo než důrazně a pravidelně urgovat a připomínat, že jej mohu žalovat.

Zanedlouho zareagoval, byť v duchu strategie „nejlepší obrana je útok“. Napadl naši celou dosavadní spolupráci a naši smlouvu o poskytování právní pomoci tím, že nás obvinil ze způsobení škody. Nikde nikdy nikdo nic dosud nic nenamítal ani nežaloval, navíc jeho konstrukce se týkala jeho vlastního vnitřního sporu s bývalým společníkem a byla motivována strachem, že budeme svědčit u soudu proti němu. Vysvětloval jsem mu, že svědčit již z podstaty advokacie nemůžu, protože jsem vázán mlčenlivostí. Vysvětloval jsem mu, že jejich vnitřní spory nemají s našimi nezaplacenými fakturami nic společné. Vysvětloval jsem to opakovaně, důrazně a klidně.

Pak konečně pochopil, že jeho výpad proti naší smlouvě je zcela zbytečný. Konečně byl přístupný jednání a já jsem s ním dohodl splátkový kalendář. Celé jeho zcestné chování prostě bylo založeno na jeho platební neschopnosti. Budiž, on dosáhl odložení platby, já dosáhl uhrazení faktur. Fér? Já nevím.

Každopádně jsme ustáli napadení smlouvy. Smlouva byla sepsána správně, byla platná a dobrá. Napadnutelnosti smlouvy prostě s její kvalitou až tolik nemá společného a není v silách právníka sepsat nenapadnutelnou smlouvu. Kdo chce psa bít, hůl si najde.