Mám bezva nápad!

Kreativita je super, nápady jsou potřeba neustále. Jak s nimi ale naložit? Nebo je jen uložit?

Jeden kamarád při každém našem telefonátu vychrlí nejméně tři super nápady, jak zaručeně vydělat, co začít dělat, jaký projekt by byl krásný. Jistou dobu jsem mu visel na ústech, přiznám se. Fascinovalo mně co všechno dokáže. Později jsem si však uvědomil, že žádný ze svých ideí neuskutečnil. Nebylo to tak podstatné, je pořád mým kamarádem. Jen si sem tam na to konto rýpnu. Uvědomil jsem si však, že i já sám mám spoustu nápadů, které do týdne zapomenu a nahradím jiným nápadem. V běžném životě jsem i nadále dělal to co dosud, i když neuspokojivě. Nedovedl jsem přesedlat na jinou činnosti.

Naše krásná doba nám poskytuje nesčetně příležitostí na práci, na podnikání, na plnění snů. Máme taky naprostou svobodu rozhodnout se udělat cokoliv a začít s tím. Máme přístup k informacím i k materiálu, z něhož sny utkáme. Jen je toho trochu moc. Inspirace nás může zavalit a znehybnit. Petr Ludwig (budu jej velebit až do smrti) ve své knize Konec prokrastinace píše, že je potřeba vědomě si zavřít nůžky výběru. Ani neví, jak mi změnil osud. Udělal jsem to. Soustředil jsem se na jednu věc. Pracuji na tomto projektu.

Co ale s ostatními nápady? Jdou do stoupy? Nikoliv, všechny si je píšu. Pak se rozmyslím, jestli je použiju.

Nejen v podnikání však platí, že nápad ještě nic neznamená. Ani nevíme, jestli se dá vůbec realizovat. Počítá se až myšlenka realizovaná. Jinak jsou to jen kecy. Nejlepší je však myšlenka realizovaná a prodaná. Píšu o tom i v jiném článku.