Zabít zaměstnance!

Název samozřejmě nenavádí ke genocidě pracující třídy. Znám jen pár podnikatelů, kteří nestrávili pár let jako zaměstnanci. Tato zkušenost samozřejmě zanechala své stopy – v myšlenkových pochodech a návycích. Ani si je neuvědomujeme, ale v podnikání mohou znepříjemnit život, ztížit a prodloužit cestu k úspěchu. Zabijte zaměstnance v sobě!

Zbavte se zaměstnaneckých návyků, pokud chcete prorazit a ne doplnit statistiky zkrachovalých projektů.

Podotýkám, že ne všichni zaměstnanci musí nutně vykazovat tyto známky myšlení a že na ně rozhodně nenahlížím jako na flákače nebo materiál, který po použití vyměníme za nový. Naopak! Jen jsem zkrátil a zobecnil vlastnosti, kterých jsem se musel také sám zbavit.

1. Podnikatel práci hledá a vymýšlí, zaměstnanec čeká na úkol. Jestli nepřijde, má volno.

Pokud někdo čeká, až přijde zakázka, nakonec se dočká. Přijde jich i víc. Velmi pravděpodobně ale tak tak pokryjí náklady. Rozhodně neuspokojí, finančně ani duševně.

Nečekejte. Vymýšlejte, co by zákazníkům pomohlo a nabídněte jim to.

2. Zaměstnanec dostane každý měsíc automaticky svou mzdu, pro podnikatele práce končí až inkasem její odměny.

Kolikrát už jsem slyšel větu „Na fakturaci nemám čas“ s pohrdlivým výrazem, že se přece nemůže zdržovat tak podřadnou činností, jako je účtování. Anebo se psaní faktur stalo neustále odkládanou činností. Podnikatel však jinak peníze nedostane.

Až odvedete práci, napište a předložte zákazníkovi její účet. A dohlédněte, abyste peníze dostali. I tato činnost se dá zjednodušit, ale není jí vyhnutí. Odměna je pak daleko sladší, než mzda.

3. Zaměstnanec hledá viníka, řekne, že neúspěch předvídal a odmítá nový pokus. Podnikatel se poučí, zkusí to znovu a jinak

Určitě jste slyšeli, že o těch šéfových blbostech bylo dopředu jasné, že nemohou dopadnout dobře. „Co to zas vymyslel?“ Jak jednoduché je plnit něčí příkazy. Těžší je však příkazy vymyslet a vzít za ně odpovědnost.

Pokud výsledek nesplní naše očekávání, není to chyba. Je to jen zkušenost. Jakýkoliv výsledek je jen mezikrokem k dalšímu, úspěšnějšímu

4. Zaměstnanec má pracovní dobu, podnikatel ne

Píchačky, od 9 do půl páté, víc ani ťuk. Tak se chová leckterý zaměstnanec, odůvodňující svůj postoj malým oceněním. Inu, možná. Co bylo ale dřív, slepice nebo vejce? Nízká mzda nebo pracovní úsilí jen do výše platu?

Podnikatel ovšem i cestou domů a večer uvažuje, co by mohl vylepšit. V podnikání prostě výhoda čisté hlavy po odchodu z pracoviště neexistuje. Nepleťte si to ovšem s workoholizmem. To je jen jiná, přehnaná zaměstnanecká vlastnost a sice

5. Zaměstnanec dělá práci pro práci, podnikatel pro zisk

Zaměstnanci je jedno, kolik času stráví zpracováním úkolu, obzvlášť má –li placené přesčasy. Rád vymyslí i nějakou tu administrativu navíc. Rád bude do úmoru pracovat na dalších a dalších zakázkách, aniž se zamyslí nad jejich užitkem, či úrovní zpracování.

Podnikatelův cíl je vytvořit zisk. Podotýkám, že nemusí jít jen o peněžní zisk. I proto se musí zastavit a zhodnotit, jestli jeho práce přináší kýžený zisk. Pokud ne, musí svou činnost upravit.

6. Zaměstnanec nehledí na náklady, podnikatel hledá poměr cena / výkon.

Někdy se dokonalost staví na první místo při zpracování zakázky nebo pracovního úkolu s odůvodněním, že jedině dokonalé dílo si zaslouží existenci a obdiv. Zákazník však často nechce Rolls Royce, postačí mu i škodovka. Ta je pro něj dokonalá. Rolls Royce je pro něj pouze plýtvání peněz, resp. jejich vytahování ze zákazníkovy peněženky.

Podnikatel se zamyslí, jaké množství úsilí je optimální pro splnění zákazníkova přání. Spokojený zákazník se vrací.

7. Zaměstnanec potřebuje další a další zařízení, podnikateli využívá to co má a o investicích přemýšlí

„Abych mohl podnikat, potřebuji lepší počítač, auto, nový fotoaparát, tohleto, támhleto, protože to potřebuji, protože ti úspěšní to mají, protože bez toho to pořádně nejde, protože ….. Jenže samotné vybavení úspěch nedělá. Ani prestiž.

Až když s tím málem, co mám doma nebo si mohu jednoduše půjčit, dokážu vytvořit zisk, mohu přemýšlet, do jakého dalšího vybavení investuji peníze. Vyplatí se mi to? Upotřebím jej ve prospěch své práce? Nekoupím si drahou tiskárnu jen proto, abych měl pocit, že jsem frajer?

8. Zaměstnanec zpracuje každý úkol, podnikatel si zakázku může vybrat

Práce v pracovním poměru je práce závislá. To znamená, že zaměstnanec musí uposlechnout každý pokyn zaměstnavatele. Jinak by si nevydělal.

Podnikatel si ovšem může vybrat s kým a na čem bude pracovat. Nemusí brát každou zakázku. V opačném případě hrozí přetížení. Pak nemá čas pořádně zpracovat ani jednu zakázku. Je unavený a posléze vypálený.

9. Zaměstnanec na dovolenou utíká od práce, podnikatel si jde odpočinout.

Konečně zas přišel čas, kdy na mě nebude nikdo dotírat s úkoly, možná se něco vyřeší i beze mě (nevyřeší, po dovolené zjišťuji, že na úkol nikdo nešáhl). Pokud mi i někdo zavolá, mám dobrou výmluvu, proč úkol odložit nebo zpracovat jen nedostatečně. Po návratu z dovolené jsem ve stresu, co všechno se pokazilo, co zas na mně padne. Konečně nemusím dělat, co mě nebaví, ale živí.

Tak se chová zaměstnanec. Podnikatel ví, že odpočinek je vlastně taky práce. Musí se naplánovat a vykonat pořádně. Během dovolené. Do práce se vrátí s radostí, protože si ji sám vybral a baví jej.

10. Zaměstnanec čeká, až mu přijde mzda. Podnikatel vymýšlí nové způsoby, jak peníze získat.

Houpání v křesle a čekání na kšeft připomíná zaměstnance, který když nemá do čeho píchnout, odpočívá. Vstaňte, jděte se projít a vymyslete, jak peníze k sobě přilákat. Pak si tu myšlenku zapište a přemýšlejte, jak ji realizovat. Buďte správný podnikavec.

Vezměte nějaký vraždící nástroj a nemažte se s tím! Začněte hned.